Růst a zrání dítěte – 1. díl

Vznik nového života

Narozeniny člověk slaví každoročně celý život. Přitom si však nad dortem se svíčkami či nad lahví šampaňského, otevíraného na počest výročí narození, neuvědomuje, že jeho život vznikl o tři čtvrti roku dříve. Tehdy se zrodila jeho identita, jeho svébytná a nezaměnitelná osobnost.

Nový lidský život začíná v okamžiku, kdy jedna z velkého počtu spermií proniká do těsné blízkosti vajíčka, prostupuje jeho obalem a vnáší do něj svůj obsah – 23 otcovských chromozomů. Ty se tak připojí k podobným 23 chromozomům mateřským. To je okamžik oplodnění, početí.

V kratičkém okamžiku početí se rozhodne o tom, zda nový život bude mít podobu ženskou či mužskou. Přinesla-li spermie chromozom označovaný jako „X“, bude budoucí človíček děvčátkem. Přinesla-li chromozom „Y“, bude chlapcem. Současně okamžik splynutí spermie s vajíčkem rozhoduje i o tom, jaké zděděné znaky si budoucí člověk přinese na svět. Chromozomy vajíčka i spermie jsou nositeli obrovského počtu genů. V genech jsou v chemické podobě, v deoxyribonukleové kyselině zvané zkráceně DNA, obsaženy informace o všech zděděných vlastnostech nového človíčka. Díky svým genům bude mít dítě část svých vrozených znaků od maminky a část od tatínka. V genech má zapsáno, bude-li mít modré či hnědé oči a plavé či tmavé vlásky. Je v nich informace o tom, jak bude velké i jaký bude mít temperament. Geny přinášejí také základní předpoklady, které v budoucnu spolurozhodnou o tom, zda bude dítě úspěšné ve škole, zda bude mít hudební nadání a jakou bude mít prostorovou představivost potřebnou v matematice. Tušíme, že je v nich zapsáno i to, jak pravděpodobně bude dlouhý jeho život a zda bude ve zralém věku bude ohrožen některými častými zdravotními problémy jako je vysoký krevní tlak, cukrovka nebo nádorové onemocnění. Tyto veledůležité zprávy jsou od okamžiku početí zapsány v jeho 46 chromozomech, nositelích genetické informace.

Vajíčko se záhy po oplodnění začíná dělit nejdříve na dvě, potom na čtyři, osm a stále více buněk. Při každém dalším buněčném dělení, které následuje, se stejná sestava 46 chromozomů zdvojuje a předává do všech nově vznikajících buněk. Každá buňka budoucího těla nového člověka bude obsahovat stejných 46 chromozómů. Po celý dlouhý lidský život si každý z nás s sebou ponese polovinu genetické informace získané od maminky a polovinu od tatínka.

Ve chvíli početí je tedy rozhodnuto o všech zděděných vlastnostech budoucího člověka. V tomto smyslu také my, rodiče, žijeme dále ve svých dětech: Právě kombinace našich chromozomů, našich genů, která vytváří jedinečnost našeho dítěte, v něm přetrvává a a bude později předávána do dalších a dalších pokolení. Stejně jako my sami jsme ve svých genech pokračovateli našich vlastních rodičů, prarodičů, praprarodičů… Každý máme geny zděděné po předcích, kteří žili v éře osvícené vlády Karla IV, v letech, kdy se Kryštof Kolumbus plavil na západ a objevil Ameriku, v době hrůz třicetileté války či při národním probouzení v 19. století. Z hlediska našich genů je historie lidstva i naší osobní historií, budoucnost lidského rodu i naší osobní budoucností.

Ve svých dětech jako rodiče žijeme dále nejen v tomto biologickém smyslu. Víme již, že o zděděných vlastnostech nového človíčka rozhodl okamžik početí. Do výběru těchto znaků pro naše dítě jsme vstoupili volbou svého partnera pro rodičovství, druhého rodiče dítěte. Od chvíle početí nás očekává dlouhé společné období s dítětem, které nejdříve poroste v matčině děloze, po narození již zde, viditelně, vedle nás. Budeme mu postupně předávat svoje znalosti, dovednosti, svoje vidění světa, svoje hodnoty a ideály. Budeme jej vychovávat k svému obrazu. Cit a porozumění pro malého a postupně se zvětšujícího človíčka nám napoví, co od nás v které chvíli potřebuje. Naše dítě bude naším pokračovatelem i díky všemu, co jej naučíme.

Na základ zděděných vlastností a schopností našeho dítěte budeme každodenním kontaktem stavět základ jeho budoucí jedinečné osobnosti, jeho nejvlastnější individuality. Se svým výchovným dílem nakonec možná nebudeme úplně spokojeni, ale to už patří k rodičovskému údělu. Kdyby existoval recept na dokonalou výchovu, byli bychom obklopeni samými dokonalými lidskými bytostmi a život by byl příliš jednotvárný.

Souhrn: Nový lidský život vzniká v okamžiku splynutí otcovské spermie s mateřským vajíčkem. 23 párů chromozomů od tatínka se v té chvíli spojí se stejným počtem chromozomů od maminky. Tato sestava chromozomů se přenáší do všech buněk budoucího človíčka. Chromozomy obsahují geny, které nesou genetickou informaci. V okamžiku početí se tak rozhoduje nejen o pohlaví, ale i o všech zděděných znacích nového člověka.

Vrozené a získané vlastnosti

Které vlastnosti, schopnosti a dovednosti člověka jsou vrozené a které mohou jeho blízcí ovlivnit výchovou ? Touto otázkou se lidé zabývali již od dávných časů. Zpočátku bylo možné o tomto problému jen spekulovat. Během posledního století získaly úvahy o podílu vrozených a získaných vlastností člověka díky novým poznatkům biologických i psychologických věd racionálnější základ.

Počátkem dvacátého století formuloval svoje vývojové teorie jeden z našich nejvýznamnějších rodáků, Sigmund Freud (1856-1939), původem z Příboru na Moravě. Je považován za zakladatele psychoanalýzy, byl ale také na svoji dobu bravurním znalcem vývojové psychologie, tedy psychologie jednotlivých životních období člověka. Velmi zdůrazňoval vliv časných citových prožitků dítěte, v prvních týdnech a měsících života, na další vývoj jeho osobnosti. Vlivy z bezprostředního okolí, které zprostředkují rodiče a další rodinní příslušníci, považoval za zásadní pro rozvoj duševního světa dítěte. Jeho učení psychoanalýzy vychází z předpokladu, že toto období je základem případných budoucích psychických problémů člověka.

O něco později již švýcarský psycholog Jean Piaget (1896-1980) využil nových poznatků biologických věd. Předpokládal, že rozvoj buněk nervové soustavy a postupné utváření jednotlivých částí mozku, ke kterému během života dítěte dochází, předurčuje jak rozvoj jeho duševních schopností, tak i jeho citový život. Za prvořadý považoval vliv dědičných, vrozených vlastností mozku. Soudil, že vyzrávání mozkových buněk je předpokladem pro získávání nových dovedností i pro rozšiřování duševního obzoru dítěte. Piaget považoval vliv prostředí za málo podstatný.

V posledních desetiletích dále narostly poznatky jak biologických, tak psychologických věd. Díky nim znovu chápeme roli prostředí ve vývoji malého člověka. Negativním příkladem může být narušený vývoj dětí, které vyrůstají v nepříznivých socioekonomických podmínkách či v nefunkční rodině, která neposkytuje dostatek potřebných podnětů. Opoždění vývoje takových dětí může být základem jejich celoživotního citového i intelektového handicapu. Víme však, že ani vývoj takových dětí nemusí být narušen, pokud se jim podaří nalézt dlouhodobou oporu v některém dospělém člověku, kterému důvěřují a se kterým se mohou ztotožnit. Tuto velevýznamnou roli může splnit například některý z prarodičů nebo učitel ve škole.

Vývoj lidského jedince dnes vnímáme velmi komplexně. Domníváme se, že je výsledkem vzájemné souhry vrozených vloh – zejména temperamentu a poznávacích schopností, a vlivu prostředí. Pokud vývoj nenaruší vážná nemoc nebo jiné nepříznivé okolnosti, uplatní se v rozvoji osobnosti rovnoměrně obě tyto složky.

Souhrn: Názory na podíl vrozených, dědičných vloh a podíl vlivu okolního prostředí na rozvoj citových a intelektových schopností dítěte se v minulosti vyvíjely. Freud považoval za rozhodující vliv prostředí. Piaget využil nových poznatků o vývoji mozku a za nejpodstatnější pro rozvoj duševního světa dítěte považoval stupeň zralosti mozkové tkáně. Dnes převažují názory, že vývoj lidského jedince je výslednicí vzájemné souhry vrozených vloh a výchovných vlivů z prostředí.

Vývoj zárodku (embrya)

Vývoj dítěte je nepřetržitý proces. Z praktických důvodů se dělí do časově ohraničených úseků, pro které je charakteristický určitý stupeň tělesné, duševní i sociální zralosti.

Jednotlivá vývojová období uvádí tabulka 1. Podrobně o nich pojednávají příslušné následující kapitoly.

Tab 1 – Vývojové mezníky před narozením

Týden těhotenství Vývojový stupeň
1 Oplodnění a uhnízdění vajíčka. Začátek vývoje embrya.
2 Embryo má dvě vrstvy buněk.
3 První vynechané měsíčky u matky. Embryo má tři vrstvy buněk.
4 Embryo má již lidský tvar. Uzavírá se mu nervová tru¬bice. Tvoří se základ budoucích končetin. Embryo měří 4-5 mm.
5 Tvoří se prvotní ústa a základy prstů na rukou.
6 Tvoří se prvotní nos a patro. Embryo měří 21-23 mm.
7 Tvoří se základ očních víček.
8 Objevují se zřetelné pohlavní žlázy – vaječníky či varlátka.
9 Začíná fetální období (období vývoje plodu). Délka 5 cm, hmotnost 8 g.
10 Zřetelně se vyvíjejí zevní pohlavní orgány.
20 Hmotnost 460 g, délka 19 cm.
25 Začíná třetí trimestr. Hmotnost 900 g, délka 25 cm.
28 Plod má otevřené oči. Sklání hlavičku dolů. Váží 1300 g.
38 – 41 Obvyklý termín porodu.

Doba prožitá v děloze matky (nitroděložní období) je nejdynamičtějším vývojovým obdobím z celého lidského života. Během 280 dní (devíti kalendářních měsíců) se z jedné jediné oplodněné zárodečné buňky vyvine dokonalý lidský plod, který je bezprostředně po narození schopen samostatné existence. Nikdy v dalším životě už nedojde za tak krátkou dobu k tolika převratným událostem.

Nově vzniklý lidský život jsme v první kapitole opustili ve chvíli, kdy se oplodněné vajíčko začalo dělit a vznikaly z něj postupně další a další buňky, všechny vybavené stejnou sestavou 23 párů chromozomů. Šestý den po početí se lidský zárodek (embryo) začíná uhnízďovat v děloze. V té době je embryo kulovitým shlukem buněk s vnitřní dutinkou. Čtrnáctý den má již dvě oddělené zárodečné vrstvy buněk. V té době je uhnízdění zárodku v děloze úspěšně završeno a začíná se vyvíjet placenta, která bude po celou dobu nitroděložního života zprostředkovávat látkovou výměnu mezi tělem plodu a matky. Ve třetím týdnu vznikne další, třetí vrstva buněk embrya a základ nervové trubice, předstupeň pozdějšího mozku a míchy. Objevují se první krevní cévy a začíná pracovat srdíčko.

Mezi čtvrtým a osmým týdnem svého vývoje získává embryo postupně podobu malého človíčka. Objevuje se základ ručiček a nožiček, svalů, obratlů, horní a dolní čelisti, patra, oušek a dalších částí hlavičky a krku. V místě, kde později budou oči, lze rozpoznat základ očních čoček. Nejrychleji roste mozek. V osmém týdnu má již embryo vytvořený základ všech budoucích orgánů lidského těla. Průměrně velký zárodek na přelomu 8. a 9. týdne, kdy mu začínáme říkat plod, váží 9 gramů a měří 5 centimetrů.

Souhrn: Období vývoje mezi početím a koncem osmého týdne nitroděložního života nazýváme obdobím embryonálním (embryo = zárodek). Během této doby se zárodek uhnízďuje v děloze a postupně se vytváří základ všech jeho orgánů. V osmi týdnech embryo měří 5 centimetrů a je možné jasně rozpoznat základ ručiček a nožiček, svalů, obratlů, horní a dolní čelisti, patra, oušek i očních čoček. Velmi rychle roste mozek, pracuje srdíčko a funguje krevní oběh.

Vývoj plodu (fétu)

Obdobím vývoje plodu (fetálním obdobím) nazýváme dobu od počátku 9. týdne nitroděložního života do narození. Od začátku fetálního vývoje se jednotlivé části těla plodu zvětšují, narůstá počet jejich buněk a dotváří se jejich podoba. V 10 týdnech má plod již nezaměnitelně lidskou tvář. V téže době se dotváří i konečná podoba trávicího ústrojí. Ve 12 týdnech je ukončen vývoj základu zevních pohlavních orgánů. Začínají se vyvíjet plíce. Do 24. týdne pokročí vývoj plic plodu natolik, že v případě předčasného narození mohou začít dýchat, i když jen s podporou přístrojů.

Do délky roste plod relativně nejrychleji mezi 4. a 6. měsícem těhotenství. Hmotnost plodu však výrazněji stoupá až v posledních třech nitroděložních měsících, počínaje 25. týdnem těhotenství. Za tyto tři měsíce se hmotnost ztrojnásobí. Tělo plodu si v té době vytváří zásoby bílkovin, tukové tkáně, železa i vápníku na dobu po narození. V samém závěru nitroděložního života a první půlrok po narození rostou rychleji chlapci než děvčata, protože si v této době přechodně vyrábějí určité množství mužských pohlavních hormonů. Teprve poté výroba pohlavních hormonů utichá a obnovuje až na prahu dospívání.

Hmotnost plodu před narozením ovlivňuje délka těhotenství, stav výživy i zdravotní stav maminky. Další zvyšování jeho hmotnosti uvnitř dělohy je již obtížné vzhledem ke stísněnému nitroděložnímu prostoru.

Souhrn: Období vývoje plodu (fetální období) začíná 9. týdnem nitroděložního života a končí narozením. Již v prvních týdnech fetálního období získává plod lidskou tvář. Končí vývoj zevních pohlavních orgánů a začínají se vyvíjet plíce. Plod roste nejrychleji do délky ve střední části těhotenství, hmotnost plodu stoupá však výrazně především v závěrečných třech měsících, kdy si plod vytváří zásoby živin na období po narození.

Životní projevy plodu

Plod se začíná aktivně projevovat velmi záhy během nitroděložního vývoje.

Drobné svalové stahy se objevují již kolem 8. vývojového týdne, tedy v samém závěru embryonálního období. Ve 13. a 14. týdnu začíná plod polykat plodovou vodu a naznačuje dýchací pohyby. Postupně se učí reagovat pohybem na dotyk. Kolem 17. týdne už dotyk ve dlani vyvolá úchop ručky. Tento „úchopový reflex“ se plně rozvine do 27. týdne. Ve 26. týdnu plod poprvé otevírá oči.

V polovině těhotenství, kolem 20. týdne, si maminka začne uvědomovat pohyby plodu v děloze. Každý plod má svoji svébytnou pohybovou aktivitu. Zkušené maminky si mohou samy všimnout rozdílů, různou čilost jednotlivých plodů lze dobře znázornit i při vyšetření ultrazvukem. Vypije-li maminka kávu, začne se plod pohybovat více. Reaguje zřejmě na vliv kofeinu.

Nečekaný nový zvuk podnítí plod k čilým pohybům. Opakuje-li se stejný zvuk vícekrát, pohybová aktivita slábne. To ukazuje, že plod si umí na určitý zvuk zvyknout a že se již umí učit: Učí se nově reagovat na podněty ze zevního prostředí.

Souhrn: Plod se začíná pohybovat velmi brzy. Po prvních svalových stazích v 8. týdnu následují ve 13.-14. týdnu polykací a dýchací pohyby. Mezi 17.-27. týdnem se rozvíjí úchop dlaní. Od poloviny těhotenství maminka cítí pohyby plodu. Každý plod má svoji vlastní svébytnou pohybovou aktivitu. Plod je již schopen se učit: Na nový zvuk reaguje čilým pohybem, pokud se zvuk opakuje, pohybová odpověď slábne.

Narození

Během nitroděložního života si malý človíček odebírá všechny potřebné živiny i kyslík přes placentu od maminky. V okamžiku narození ztrácí placenta svoji funkci a novorozenec se začíná přizpůsobovat novému, samostatnému životu.

První vdech po narození provzdušní plíce a děťátko si od této chvíle zajišťuje přísun kyslíku do těla dýcháním. Tomu se přizpůsobí i jeho krevní oběh. Srdíčko směruje hlavní tok krve do plic, kde se krev obohacuje kyslíkem. Okysličená krev proudí potom do celého těla a zásobuje kyslíkem všechny jeho části.

V prvních hodinách po narození začíná novorozenec poprvé přijímat potravu ústy. Je vybaven soustavou reflexů, automatických reakcí, které mu získávání potravy usnadní. K nejdůležitějším patří pátrací reflex a sací reflex. Ucítí-li malý človíček dotyk na tváři, otáčí díky pátracímu reflexu hlavičku směrem k místu dotyku, protože tam očekává prsní bradavku své matky, zdroj potravy. Bradavku se snaží obejmout svými rty. Sacím reflexem, vytvořením podtlaku v ústní dutině, po nalezení bradavky začíná sát mateřské mléko.

V prvních dnech nemusí být potravy dostatek. Maminčiny prsy teprve postupně začínají tvořit hojnost zralého mateřského mléka. Maminka se také, má-li první miminko, teprve učí kojit a děťátko se současně učí stále účinněji sát. Proto si pro první dny po narození malý človíček vytvořil v posledních třech měsících těhotenství tukové zásoby, které mu toto období pomáhají překonat. Proto také po narození obvykle ztrácí část (až desetinu) své porodní hmotnosti. Při dostatečné výživě tuto ztrátu obvykle do 10. až 14. dne života dožene. V prvním měsíci potom přibývá průměrně 30 gramů každý den, i když tento přírůstek hmotnosti může den za dnem výrazně kolísat.

Vedle nových funkcí dýchání, krevního oběhu a trávicího ústrojí se po narození také nově uplatňují ledviny. Zatímco v nitroděložním životě se krev plodu očišťovala od zplodin látkové výměny v placentě, po narození přejímají tuto funkci ledviny. Podobně jako ostatní orgány, jsou i ledviny na svoji novou funkci při narození již dobře připravené.

Souhrn: Prvním vdechem po narození přebírají plíce novorozence životně důležitou roli – zásobovat tělo kyslíkem. Mění se funkce krevního oběhu, který začíná rozvádět okysličenou krev z plic do celého těla. Dítě začíná přijímat potravu ústy. Při získávání potravy mu pomáhá pátrací a sací reflex. Úbytek až desetiny porodní hmotnosti po narození je přirozený, novorozenec jej ale obvykle do dvou týdnů věku vyrovná.

Novorozenec a okolní svět

Každé novorozené děťátko se rodí s určitým temperamentem, s různou mírou přizpůsobivosti i se sklonem k typické formě reakcí na okolní podněty. Některý malý človíček je od přírody klidný, vyrovnaný, jiný vzrušivý, dráždivější. To neznamená, že jeden způsob chování je lepší než jiný. Znamená to, že každý novorozenec je již svébytnou osobností.

Rodiče na chování svého nedávno narozeného človíčka určitým způsobem reagují. Právě jejich reakce na životní projevy dítěte stimulují v prvních dnech a týdnech života jeho další vývoj.

Novorozenec má překvapivě dobře vyvinuté některé smyslové schopnosti, které byly podrobněji rozpoznány až v nedávné době. Pomáhají mu od prvních dnů života vnímat okolní svět, orientovat se v něm a učit se na něj reagovat.

Ze smyslů je u novorozence překvapivě dobře rozvinutý sluch. Novorozené děťátko dobře rozpozná zvuk lidské řeči. Zbystří pozornost, uslyší-li ženský hlas s vyšší frekvencí. Očekává totiž, že se blíží zdroj potravy. Hlubší mužský hlas s nižšími tóny jej naopak spíše uklidní. Hlasitý křik s vysokou frevencí v něm vyvolá úzkost stejně jako u dospělého člověka. Během prvních týdnů života se novorozenec naučí rozlišit hlas matky (osoby, která mu přináší potravu) od jiných ženských hlasů.

Novorozené děťátko umí dobře používat i čich. Čich mu nejlépe pomáhá orientovat se v okolním prostředí. Novorozenec se odvrací od nepříjemných pachů, zatímco příjemné vůně jej lákají. Již týden po narození rozpozná vůni mateřské prsní bradavky. Bylo zjištěno, že vnímá vůni matky, nikoliv jen vůni mateřského mléka.

I chuť má již od narození svoji funkci. U malého človíčka je dokonce chuťových buněk více než u dospělého. Novorozenec dává přednost sladké chuti a vyhýbá se chuti hořké či jinak nepříjemné.

Zrak se po narození zvolna zdokonaluje. Světločivné buňky sítnice jsou při narození již vyzrálé, není však ještě dokonale pohyblivá čočka, která je potřebná pro zaostření obrazu na sítnici. Ostrost zraku je tedy při narození nízká. Do šesti měsíců se zraková ostrost rozvine tak, že se blíží dospělému člověku. Do dvou měsíců po narození se postupně děťátko učí vnímat předmět ve svém zorném poli. Kojenci se raději dívají na lidskou tvář než na geometrické obrazce a dávají přednost křivkám a jasným a kontrastním barvám. Šilhání je u novorozence časté a nebývá projevem poruchy. Do tří měsíců věku šilhání obvykle mizí. Pokud přetrvává, je po půl roce vhodné vyšetřit zrak.

Souhrn: Novorozenec se rodí s určitým temperamentem a s různou mírou přizpůsobivosti. Jeho chování vyvolává reakce rodičů, které dále podporují jeho vývoj. Novorozenec má dobře vyvinutý sluch, čich a chuť. Později se zdokonaluje i ostrost zraku. Tyto smyslové schopnosti mu pomáhají orientovat se v prostředí a díky nim se postupně učí různě reagovat na rozdílné podněty.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *