Růst a zrání dítěte – 3. díl

Předškolní léta

Piaget nazývá stádium vývoje dvou- až šestiletých dětí jako pre-operativní. Začíná ve chvíli, kdy řeč usnadnila vytváření představ v symbolickém smyslu. Dítě se učí manipulovat se symbolickým světem. Dosud však neumí dobře oddělit skutečnost od fantazie. Může se proto bát svých přestav a snů. Rodiče, kteří vnímají pocity svého dítěte, svojí zkušeností a radou mohou pomoci jeho nadměrné obavy rozptýlit.

Dětské vidění světa je převážně egocentrické. Dítě vnímá okolí ve vztahu ke svým přáním a potřebám. Nechápe jasně vztah mezi příčinou a následkem a má sklon si jej vysvětlovat egocentricky. Dítě může například vnímat rozvod rodičů ve vztahu ke své osobě: „Táta nás opustil, protože jsem zlobil.“ Nebo: „Táta nás opustil, protože mě neměl rád.“ Může si také mylně vykládat příčinu nemoci. Nemoc svého sourozence může vnímat jako následek nedávného vzájemného sporu nebo přání, aby sourozenec onemocněl. Může proto trpět pocitem viny. Je úkolem rodičů, aby si to uvědomili a vysvětlili dítěti pravou příčinu těchto událostí.

Dítě v tomto věku přisuzuje neživým předmětům lidské pocity („Auto je rádo, že má hezkou barvu.“). Má představu, že lidé ovládají všechny přírodní události. Na otázku, proč zapadá slunce, odpovídá: „Jde do svého domečku.“ Nebo: „Někdo ho tlačí dolů.“

Nereálné myšlení dětí vrcholí mezi třemi a pěti roky, protože symbolické myšlení obohacované novými zkušenostmi vytváří stále komplexnější fantastické vize. Fantazie dětem pomáhá při rozvoji jejich sexuální identity, při ztotožnění s jejich vlastní životní rolí i při citovém růstu. Děti ve své fantazii ověřují nové životní zkušenosti, a to jak ve svých představách, tak i v reálné hře. Hra může být v tomto věku založena na fantazijních představách a může odrážet vnitřní problémy dítěte jako je úzkost, nejistota v mezilidských vztazích i potlačená agrese. Děti si vymýšlejí imaginární přátele, často ale trpí nočními děsy a bojí se strašidel. Vnímání obsahu dětské hry pomůže dospělým porozumět tomu, co se v myšlení jejich dětí odehrává a zda nepotřebují v určitém směru pomoc, vysvětlení či radu.

Ve společnosti dalších dětí překonává dítě tuto fázi snadněji, než je-li samo mezi dospělými. Postupně se také mění charakter dětské hry v kolektivu, například v mateřské školce. Děti, které si zprvu hrají „vedle sebe“ (paralelní hra), si začínají hrát stále více „spolu“ (kooperativní hra).

Freud nazývá fázi mezi třemi a šesti lety Oidipovskou fází, protože se u dítěte silně projevuje vazba na rodiče opačného pohlaví. Dětská fantazie se může zaměřit na hru na dospělého právě s tímto rodičem. V 6 letech začínají Oidipovské projevy ustupovat a posílí se dlouhodobá vazba na rodiče téhož pohlaví.

Souhrn: Předškolní děti se učí manipulovat se symbolickým světem, neumějí ale dobře oddělit skutečnost od fantazie a mohou se bát svých představ a snů. Okolí vnímají převážně egocentricky, ve vztahu ke své osobě. Často mylně chápou vztah příčiny a následku. Pokud se rodiče naučí tyto projevy jejich dosud nezralého vnímání světa správně rozpoznat, mohou svým dětem pomoci překonat zbytečné obavy, strach a výčitky.

Příprava do školy a první třída: 5 – 7 let

Návštěva mateřské školky mezi 5. a 6. rokem života se v mnoha zemích považuje za nedílnou součást školní docházky. Dítě je mnohem zralejší pro navazování vzájemných kontaktů s vrstevníky než dříve, v období paralelní hry. Pobyt v kolektivu dětí posílí jeho vývoj k nezávislosti. Odloučení od rodičů v tomto věku již dítě obvykle snáší snadno, nepřináší mu příliš mnoho nepříznivých pocitů.

Mozek v této době již dosáhl 90 % své dospělé hmotnosti. Přibližně v 6 letech dochází k poslednímu významnému kroku v přestavbě mozkové kůry. Díky ní vyzrává jemná senzori-motorická koordinace (vztah mezi smyslovým vjemem a jemnou pohybovou odpovědí). Ta významně pomáhá při zvládnutí školních dovedností – jak při práci s tužkou a papírem, tedy při psaní a kreslení, tak i při tělocviku a sportu.

Před šestým rokem dítě ještě řeší úkol způsobem typickým pro pre-operativní fázi – zaměřuje se vždy na zvládnutí jednoho konkrétního problému. Již se však začíná rozvíjet prostorová představivost – v 5 letech většina dětí zvládá odhad délky, v 6 letech odhad hmotnosti (váhy) a v 8 letech odhad objemu.

Po 6. roce věku, v první třídě, je hlavním zájmem dítěte zvládnutí nových školních dovedností – rozpoznávání čísel, písmen a slov, jejich čtení a psaní. Piaget toto období označuje jako období konkrétních operací. Dítě začalo být schopno provádět při řešení konkrétního problému myšlenkové operace, které obsahují i více než jednu proměnnou. Je schopno předměty řadit, označovat je čísly a posuzovat jejich vlastnosti, jde-li o konkrétní předměty ze známého prostředí. Právě na takovou činnost je školní výchova v prvních letech zaměřena především. Fantazijní myšlení poněkud ustupuje do pozadí a dítě již lépe chápe vztah příčiny a následku. V dětských hrách však fantazie a představivost mohou přetrvávat.

Souhrn: Kolem 6 let dochází k poslední významné přestavbě mozkové kůry, díky které se zdokonaluje senzori-motorická koordinace (vztah mezi smyslovým vjemem a jemnou pohybovou odpovědí), potřebná pro psaní a kreslení, ale i pro tělocvik a sporty. Po nástupu do školy je hlavním zájmem dítěte zvládnutí konkrétních školních dovedností, pro které má obvykle všechny předpoklady. Fantazijní myšlení poněkud ustupuje, v námětech her ale může přetrvávat.

Další školní léta: 7 – 11 let

Sedmiletý školák má dva hlavní zájmy: Být úspěšný ve škole a získat postavení v kolektivu vrstevníků.

Školní povinnosti jsou postupně stále náročnější a vyžadují soustředění, trvalou pozornost a schopnost samostatného zpracování stále komplexnějších informací, které přicházejí v podobě mluveného a psaného slova. Intelektuální výkon se poprvé stává rozhodující podmínkou úspěchu. O školním úspěchu vedle intelektu spolurozhoduje také emoční stav dítěte, jeho schopnost reagovat i udržet pozornost.

U některých dětí, které mají sníženou schopnost soustředění nebo které se pomaleji učí, mohou v tomto období nastat určité školní problémy. Pokud je dítě za školní neúspěch od učitele nebo od rodičů kritizováno, může jej to vážně demotivovat. Ztrácí-li takto dítě sebevědomí, mohou následovat další výchovné problémy. Právě ty děti, u kterých se náznak školních problémů vyskytne, potřebují největší podporu a porozumění v rodině i ve škole.

Freud označuje tato léta jako období latence. Podle jeho názoru dítě nemá v této době významnější sexuální či agresívní sklony a většinu své energie může věnovat školní činnosti a kamarádským vztahům se spolužáky. Ve skutečnosti se již v tomto období postupně začínají objevovat přirozené sexuální prvky, které mají svůj základ v počínající výrobě pohlavních hormonů v nadledvinkách. V chlapecké hře se objevují agresívními rysy, u dívek i chlapců jsou již postupně patrné náznaky zájmu o opačné pohlaví. Sexualita před dospíváním má často fantazijní ráz a zaměřuje se na filmové hvězdy či hudební idoly. Organizovaný sport, klubová činnost a podobné řízené aktivity pomáhají sociálně přijatelným způsobem tyto přirozené agresívní a sexuální sklony transformovat.

Souhrn: Zájmem mladšího školáka je uspět ve škole a získat postavení mezi vrstevníky. Úspěch ve škole je podmíněn intelektuálním výkonem, ale také emočním stavem a schopností koncentrace. Děti s náznakem školních problémů potřebují největší podporu v rodině i ve škole, aby se předešlo jejich demotivaci. Vzhledem k počínající výrobě pohlavních hormonů v nadledvinkách se již v tomto období objevují přirozené agresívní a sexuální prvky, které mohou být vhodně transformovány při organizovaném sportu či klubové činnosti.

Pubertální růstový výšvih

Po klidném období růstu, které trvalo po celé období dětství a ve kterém dítě vyrostlo v průměru nejdříve kolem 7,5 cm, poté kolem 5 cm za rok, nastává počátkem druhého desetiletí života růstový výšvih spojený s dospíváním (pubertální růstový výšvih). Začíná v průměru v 10 letech u dívek a v 12 letech u chlapců. Během pubertálního růstového výšvihu se růstová rychlost postupně zvyšuje. Na samém vrcholu dospívání vyroste dívka v průměru za rok 9 cm a chlapec 10,3 cm.

Nejdříve začíná rychle růst chodidlo – dospívající vyrůstají ze svých bot i dvakrát za rok. Postupné prodlužování chodidla znázorňují grafy na obrázcích 5 a 6. Ukazují střední, nejobvyklejší délku chodidla v určitém věku (střední tučná křivka, medián) a obvyklé rozmezí (-2 SD odpovídá přibližně 5. percentilu, +2 SD přibližně 95. percentilu – mezi krajními křivkami má délku chodidla tedy asi 90 % dětí). Tento graf lze využít pro plánování nákupu nových bot, ale je nutné mít na paměti, že při pubertálním urychlení růstu chodidla Vašeho dítěte přechodně porostou rychleji než odpovídá středním hodnotám, aby se poté jejich růst již začal definitivně zpomalovat.

V další fázi pubertálního růstového výšvihu rychle rostou dolní končetiny a později trup. Obličej roste jako poslední. Nejnápadnější je zvětšení dolní čelisti, která se mezi 12 a 20 lety zvětšuje asi o čtvrtinu.

Pubertální růstový výšvih je důsledkem rychle stoupající výroby pohlavních hormonů. Pohlavní hormony významně posilují tělesný růst, ještě výrazněji však ovlivňují kostní vyzrávání. Zákonitě vedou k vyčerpání a uzavření růstových štěrbin dlouhých kostí – hlavního místa, odkud dítě a dospívající roste do výšky. Po uzavření růstových štěrbin dlouhých kostí tělesný růst prakticky končí. K tomu dojde u obou pohlaví přibližně pět let po zahájení pubertálního růstového výšvihu.

Chlapci tedy prožívají svůj pubertální růstový výšvih nejméně o dva roky později než děvčata. Za tato léta se jim prodlouží více dolní končetiny, méně trup. Tyto dva roky růstu navíc jsou základem pozdější vyšší dospělé výšky u mužů než u žen, v průměru o 13 cm. Muži u nás nyní dorůstají do střední výšky 179 cm, ženy do střední výšky 166 cm.

Vzhledem k tomu, že dospívání začíná u každého jedince v poněkud jiném věku, je i pubertální růstový výšvih u jednotlivých dospívajících rozdílně časován. Celkové trvání růstového výšvihu je ale u všech obdobné – kolem pěti let. Pořadí dle velikosti se ve školní třídě v tomto věku může přechodně podstatně měnit. Zejména chlapci s pozdějším nástupem dospívání mohou po určitou dobu trpět svojí menší výškou. Trpí však obvykle pouze do chvíle, než porozumí zákonitostem růstu a vývoje a dozvědí se, že díky pozdějšímu začátku dospívání porostou o to déle a v závěru svého růstu řadu svých časněji dospívajících spolužáků přerostou.

Opačný problém může trápit některá časně dospívající děvčata, která díky časnému růstovému výšvihu mívají obavy z nadměrné dospělé výšky. Mají-li již měsíčky, bude jejich růstová rychlost rychle klesat a růst se bude ukončovat.

Souhrn: Pubertální růstový výšvih začíná v průměru v 10 letech u děvčat a ve 12 letech u chlapců. Na vrcholu dospívání vyroste dívka za rok 9 cm, chlapec 10,3 cm. Vlivem pohlavních hormonů se však poté růst postupně ukončuje. V dospělosti jsou muži díky pozdějšímu nástupu dospívání v průměru o 13 cm vyšší než ženy. V době dospívání se přechodně mění pořadí jedinců ve třídě dle velikosti. Růstový výšvih trvá u všech dospívajících kolem pěti let. Ti, kteří vstupují do dospívání později, prožijí později i svůj růstový výšvih a porostou déle a naopak.

Dospívání

Vývoj pohlavních žláz, varlátek u chlapců a vaječníků u děvčátek, začíná u plodu již v 10. týdnu nitroděložního života. Po 20. týdnu vývoje plodu podvěsek mozkový začíná vyrábět spouštěcí hormony, gonadotropiny, které působí na pohlavní žlázy a ve vaječnících navodí vyzrávání zárodečných buněk, vajíček.

Kolem narození a v prvních měsících života pohlavní žlázy vyrábějí určitá množství pohlavních hormonů – estrogeny u děvčátek a testosteron u chlapců. Estrogeny vedou u některých malých děvčátek ke zduření prsíček. Poté se postupně činnost pohlavních žlaz tlumí a jejich hormonální aktivita ustává. Klidové období trvá až do počátku dospívání.

Zdrojem pohlavních hormonů v těle nejsou jen pohlavní žlázy, ale také nadledvinky, malé žlázy, nasedající jako čepička na obě ledviny. V klidovém období dětství je výroba pohlavních hormonů v nadledvinkách nepatrná.

Mezi 6. a 9. rokem života se v nadledvinkách začíná výroba pohlavních hormonů probouzet. Tyto hormony přispívají k rozvoji tělesného pachu, protože podněcují činnost potních a mazových žlázek. Postupně začnou přispívat k vývoji ochlupení i k počátku růstového výšvihu. Zejména u chlapců vedou také k orientaci na agresívnější způsoby hry.

Vlastní pohlavní žlázy vstupují do funkce později. V mozkovém podvěsku se opět začínají vyrábět gonadotropiny a pozvolna podněcují činnost vaječníků u dívek a varlátek u chlapců. Zatímco nadledvinkové hormony se u obou pohlaví neliší, pohlavní žlázy vyrábějí hormony pro dané pohlaví příslušné a jsou zodpovědné za pubertální vývoj příslušným směrem.

U chlapců je dospívání řízeno souhrou tří skupin hormonů: Pohlavních hormonů z nadledvinek, testosteronu z varlátek a růstového hormonu z mozkového podvěsku, jehož výroba je v dospívání díky testosteronu posílena. Před 10. rokem věku se u průměrného chlapce začínají poněkud zvětšovat varlátka. Na kořeni penisu se objeví první černé chloupky. V další fázi dospívání se zvětší šourek a jeho kůže se zřasí, zvětší se penis a u většiny chlapců (asi u 70 %) se objeví zduření základů prsních žlaz pod bradavkami (pubertální gynekomastie), které je zcela přirozeným průvodním znakem chlapeckého dospívání. V dalších fázích dospívání roste hrtan a prohlubuje se hlas (mutace hlasu). Dále se zvyšuje činnost mazových a potních žlázek a proto je řada chlapců postižena trudovitostí kůže (akné). Růstový hormon spolu s pohlavními hormony posiluje růstový výšvih. Narůstá objem svalů a rozšiřují se ramena.

U dívek je obvykle první známkou dospívání zduření základu mléčné žlázy pod prsní bradavkou, často nejprve jednostranné. Dochází k němu mezi 8. a 13. rokem věku, v průměru v 11 letech. Je jasným signálem, že vaječníky již začaly vyrábět ženské pohlavní hormony – estrogeny. V téže době již začíná být patrný růstový výšvih a brzy se objevují i první černé chloupky v oblasti rodidel. V průběhu následujících 3 – 4 let se ochlupení v typicky ženském rozsahu postupně šíří a houstne, zvětšuje se velikost prsů i prsní bradavky a rozšiřuje se pánev.

První měsíčky (menarché) obvykle přicházejí přibližně za dva roky po počátku vývoje prsů, u nás nyní v průměru v 13 letech. Během posledního století věk při menarché významně poklesl, zřejmě vlivem zlepšeného stavu výživy a vykořeněním řady závažných nemocí dětského věku. Podvýživa, nízká socioekonomická úroveň, ale i nadměrný sportovní trénink mohou nástup měsíčků opozdit.

Zpočátku sice většina menstruačních cyklů není doprovázena uvolněním vajíčka (ovulací), přesto však otěhotnění není vyloučeno.

Kolem menarché u dívek vrcholí pubertální růstový výšvih. Poté již růstové tempo klesá a růstové štěrbiny se blíží ke svému uzavření. Po menarché ještě dívka vyroste 2 až 17 cm, v průměru 7 cm.

Souhrn: Mezi 6. a 9. rokem začíná u dětí obou pohlaví výroba pohlavních hormonů v nadledvinkách. Ty přispívají k rozvoji tělesného pachu, počátkům ochlupení i růstového výšvihu. Vlastní pohlavní žlázy, varlátka či vaječníky, vstupují do funkce později, přinášejí však již mohutný rozvoj dospívání včetně pubertálního růstového výšvihu, rozvoje druhotných pohlavních znaků a postupně i plodnosti. První měsíčky přicházejí u dívek v průměru ve 13 letech, asi dva roky po počátku vývoje prsů.

Vývoj osobnosti v dospívání

Dospívání (adolescence) je pro každého mladého člověka obtížným obdobím, během kterého se z dítěte postupně stává dospělým člověkem. Dospívající v této době nejen rychle roste a prožívá změnu svých tělesných proporcí, ale dozrávají i jeho poznávací a intelektové schopnosti. Není jasné, zda se i na těchto průvodních znacích dospívání podílejí pohlavní hormony.

To vše vede mladého člověka k nové fázi pochybností nad dosavadním vývojem jeho osobnosti. Opět řeší svoje postavení mezi vrstevníky v novém sexuálně podbarveném kontextu a prochází novou, hlubší fází úsilí o vlastní samostatnost a nezávislost.

Již kolem 12 let začíná u některých dospívajících dle Piageta schopnost formálních operací. Při řešení určitého problému začíná převažovat abstraktní myšlení a přesné vnímání vztahu příčiny a následku. Tito dospívající začínají lépe chápat dlouhodobé důsledky svého momentálního jednání. Ustupuje jejich vrozený egocentrismus a tito mladí lidé jsou schopni lépe porozumět stanoviskům druhých lidí.

Ne u všech dospívajících však probíhá tato fáze klidně a harmonicky. Do stádia formálních operací v této fázi dozrává jen menší část dospívajících. U ostatních může i přes pokračující tělesný vývoj přetrvávat egocentrické myšlení se sklonem k jednoduchým řešením a s nadměrným zaměřením na konkrétní a fyzické aspekty sociálních vztahů. Někteří dospívající nedohlédnou budoucích následků svého momentálního jednání a nejsou schopni abstraktního myšlení. V rozhovoru často odpovídají jednoslovně a neumějí diskutovat o problému. Kontakt s nimi usnadní jen volba zcela konkrétních, jednoduchých otázek.

Vývoj abstraktního myšlení je postupný, komplikovaný proces. Začíná pohledem do sebe, introspekcí. Dospívající přemýšlejí o sobě, o svém vlastním myšlení a konání a mohou na sebe začít být pyšní, protože si dokáží uvědomit nebývale více vztahů a souvislostí než v předcházejících letech dětství, na která se ještě dobře pamatují. S tím se může spojovat sklon přezírat ostatní, zejména dospělé. K tomu využívají nově rozvinuté schopnosti kriticky posuzovat myšlenkové procesy druhých.

V další fázi dospívání se u zralejších mladých lidí může objevit morální rozměr myšlení. Morální zákony rodiny, skupiny a společnosti začínají mít pro volbu jejich jednání větší význam než pouhá obava z trestu, typická pro celá léta dětství. Stoupá význam přijatých pravidel chování a život, zejména ve škole, se začne jejich respektování do značné míry podřizovat.

Ti mladí lidé, kteří se v přirozeném školním kolektivu obtížně uplatňují, mohou hledat jinou skupinu, jiné prostředí, kde by se mohli prosadit. Mohou nalézt alternativní skupiny vrstevníků, jejichž normy chování mohou posílit antisociální jednání.

V pozdním dospívání se většinou dospělé normy chování ustálí. Posilují se morální principy, stálejší než pravidla skupiny. Mladý člověk začne sám zaujímat aktivní stanovisko k tomu, co je dobré a co špatné a problémy touží řešit samostatně. Dětský egocentrismus definitivně mizí a prosazuje se skutečná schopnost empatie, vcítění do ostatních. Myšlení je pružné, flexibilní, což přispívá ke snazšímu pochopení těch, kteří jsou odlišní. Ztráta impulsivity, přiměřená spolupráce a vnímání dlouhodobých následků jednání umožňují nejen vstup na střední a postupně i na vysokou školu s volnějším stylem studia, ale i definitivní osamostatnění od rodičů a začátek skutečně samostatného života spojeného s plnou zodpovědností za sebe i za své blízké.

Souhrn: Dospívání je složitým obdobím. Dospívající sám v novém kontextu přehodnocuje svoje postavení mezi vrstevníky a definitivně usiluje o svojí samostatnost a nezávislost. Řada dospívajících je schopna abstraktního myšlení s přesným vnímáním vztahu příčiny a následku a s vědomím dlouhodobých důsledků momentálního jednání. V další fázi dospívání se objevuje morální rozměr myšlení a v jednání převažují morální principy. Selhání v přirozeném kolektivu však může vést k úniku do alternativní skupiny, jejíž normy chování mohou posílit antisociální jednání.

Autor: Prof. MUDr. Jan Lebl, CSc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *